A je to tadyyy!!! :D *fanfáry* Tramtaradáááá!

Dnes je tomu přesně 5 let, co jsem na blog vložila první příspěvek. Proto jsem se rozhodla, že tento den bude příhodným na odhalení mého velkého, tajného, potutelného, pruhovaného plánu... ! :D

Dámy a pánové, dovolte mi oznámit vznik Pruhovaného Impéria! Jeho brány se Ván nyní otevírají na krásné a jednoduché adrese www.kobylkavpyzamu.cz.

Konečně je ve stavu, kdy by vše mělo fungovat. Nicméně tímto vyhlašuji druhou vlnu testování, jejíž součástí se stanete i Vy, jakmile se začnete procházet po mé pruhované půdě.  Berte proto v potaz že obsah je stále tvořen. Ta důležitá část obsahu už je přesunuta, přesto je ještě spousta věcí, které chci přesunout a zaktualizovat z blogu. Proto vás žádám, abyste si nevšímali mých pruhovaných poskoků, když kolem vás potáhnou nějakej ten sloup, nebo kus střechy. ;)

______________

Co bude z blogem?

Je tu spousta věcí, které chci odsud ještě přesunout. Díky nešikovnosti blogu je tu schovaných pár věcí, o kterých možná ani nemáte tušení (kdo by se tim tady taky prohraboval, že?).  Jakmile budu považovat přesun za kompletní, budu blog postupně uzavírat.

Ne, vážně, to že tu bylo mrtvo...víc než mrtvo...má hned několik příčin, jednak jsem za poslední čtvrt rok tááák časově vytížená, jako už dlouho ne, ale- a to hlavně-  mám v plánu kompletní překopání webu.

Respektive, mám v plánu se podívat po nějakém pěkném hostingu a upravit si stránky tak jak potřebuju. Hlavně aby bylo co nejjednodušší přídávání , pohrát si s novým vzhledem, vytvořit konečně funkční galerii s jednoduchým způsobem nahráváním obrázků, tak aby tady bylo první místo prezentace mojí práce a ne až jedno z posledních míst kam se rozhodnu to taky přidat.

Je to tu hrozně zdlouhavý, když chce člověk něco přidat...a volný čas je přesně to, čeho mi poslední dny moc nedostává.

Konečně bych pak mohla dát dokupy to co tak chci sepsat a vůbec...

Ale to zas znamená nimrat se zas v těch html, css, php a vůbec všech těhle sajrajtech, obzvláště, mám-li představu v úplně nový web.  Vůbec... áách jo, ale sand to pak bude stát za to ^^.

zároveň se omlouvám všem co jste mi psali různé dotazy, maily a vůůbec. Měla jsem tohofakt hodně.

 gyuuuááá ! To je k zblááá-zněěě-níííí!! To není fér! Není, není, není! Mít jen jeden jedinej život nestačí!!  Áááá....*nádech-výdech-nádech-výdech*...

Tolik možností, tolik možností a já to nikdy neprožiju. Nemůžu se smířit s tím, že nevím, čemu svůj život obětovat. Tolik věcí a já furt váhám, nechci skončit jen u jedné volby, ale většina se vzájemně kreje a čím víc se rozhoduji, zjišťuji, že nejvíc času trávím rozhodováním.  Je to k zbláznění, vážně.

V životě je nejdůležitější vědět, co od něho chcete. Jenže já to nevím!  Proč? Protože naopak chci od života tolik věcí, že jeden život na to nestačí!

Jak si mám vybrat, čím strávit život? Najednou se všechno zdá šíleně malicherné. Protože tohle je něco, co se nezmění, i když se budete sebe víc snažit. Nebojím se bojovat. Chci bojovat, ale čím a s kým?!

Ah, svatá dobroto... je to marný.  Když mi bylo čtrnáct, myslela jsem, že supr věk je šestnáct, když mi bylo šestnáct, myslela jsem, že dobrej věk je jednadvacet... když je mi jednadvacet, tuším, že dobrý věk je plus mínus šest let...

Ano, ano, jen do toho, jen to řekněte, jsi mladá, máš život před sebou, ale o to přece jde! Jakej život mám před sebou?! Je tolik cest a já nevim, kterou se vydat a co hůř, to, že stepuju na jednom místě a přemýšlím kudy, mě pálí nejvíc... Jenže to už jsou cesty, ze kterých nepůjde zpět.   

Tohle není žádnej vvýlev sebelítosti. Jen konstatování faktů. V poslední době jsem se snažila obrátit svůj život na ruby, ale... všechno zůstalo stejné. Možná se trochu oprášil povrch, ale uvnitř zůstalo všechno, hm, tak nějak prázné.  Děsím se toho, že to tak bude vždycky, ať už se sama budu snažit jakkoli. Začínám mít dojem, že bojuji  s větrnými mlýny...

- Zahopskat si minimálně hoďku na DDRku (Já jsem se tu ještě nezmínila o DDR???! Píšu si, napravím) (splněno – a večír si dám ještě repete ^_^)

 - Nepapat dnes nic jiného než zdravou, chutnou, křupavou...prostě huh, zeleninu (Slíbila jsem to svému tělu, pokud přežije tenhle chlastající týden co má za sebou...a slib je slib, ach jo) (zatím plněno, ale valnou radost z toho nemám...)

- Půjdu si zaběhat – Venku je krásně, proč ne? (splněno)

- Uklidim si pokoj -ééé... ale jo, chápu, už je to potřeba. Nemám zbrojní pas na to, abych mohla odstřelovat tu novou životní formu, která se z toho bordelu jisto jistě každým dnem vyvine O_o  (ééé... zatím jde jen velice barbarskou rasu, takže k nim budu jako... to... milostivá... krom toho, v horoskopu mi vyšlo, že teprv až zítřek, bude...ehm... velice vhodným pro úklid...eéé, že.  )

- Pokročím alespoň o dvacet procent v rozdělaném obrázku. Zkouším zase novou techniku, není třeba nikam spěchat, budu na tom pokračovat pomalinku a po kouskách, abych z toho měla dobrej dojem. Navíc to beru jako takovej trénink, musim se teď zase trochu soustředit na studium kresby. Úplně jsem na to v posledních dnech kašlala a to se mám ještě tóoolik toho co učit. (Makám na tom)

- Rozepíšu alespoň jednu recenzičku. Mám čtyři témata, která chci určitě zpracovat, tak alespoň jedno z nich. (chytlo mě malování....)

- Nepudu dneska chlastat! ... vážááně, dejte mi aspoň jeden den volna! :D před časem jsem si tu stěžovala, jak je hrozné, když se vám kamarádi porozstěhují do různých koutů republiky... vůbec jsem tehdy nepomyslela, jaké to je, když se pak nezávisle na sobě všichni sjíždějí zase do Prahy :) . (s těžkým srdcem odmítla jíti dnes na pivo... a domluvila se rovnou na zítřek :D )

Mno, tak to by mohlo pro dnešek stačit. Sama jsem zvědavá, co všechno odložím na další den ^_^ .